Blokádníci a blokádnice, děkujeme!

Ze stovek lidí, kteří blokují nelegální těžbu, představujeme:

Irena Košíčková – studovala na Fakultě sociálních studií v  Brně a má na starosti fundrising v nevládní organizaci: „Jsem skautka. Deset let vedu skautský oddíl a vychovávám děti k tomu, že skauting je životní postoj, který přesahuje dveře klubovny, že životním posláním je být dobrým občanem/občankou, nebát se promluvit, když vidím nespravedlivost a za všech okolností hájit slabší (přírodu, zvířata, utiskované…). Jsem křesťanka. Věřím, že smysl života je ve službě druhým a ne v násilném podmaňování darů, které jsme dostali do správy. Jak bych si to jednou zodpověděla, že jsem mlčela, když se dělo bezpráví? Jsem občanka v demokratické zemi. Vystudovala jsem sociologii, pedagogiku a psychologii. Věřím, že cesta k cíli vede skrze plnohodnotný dialog a diskuzi s partnery. Různé názory lidí jsou přirozenou věcí a protest proti unáhleným rozhodnutím je relevantní postoj. Chci mít právo na svá práva.“ „Přírodu jsme nedostali jako dědictví od předků, ale jako půjčku od potomků“. (Vasilij Peskov)

Tomáš Hauser – vystudoval  Evangelickou teologickou fakultu UK obor sociální práce a pracuje převážně jako projektový manažer organizací, které poskytují sociální služby lidem s postižením. Je amatérský vitrážista a linorytec, předsedou o.s. Zázemí, které pramení z odkazu Magika a výtvarníka Josefa Váchala. Je otcem nejmladšího blokádníka na Ptačím potoce – 7měsíčního Huberta. jeho oblíbený citát z Váchalovy Šumavy umírající a romantické: „Chtěl bych jako ždánovský před sto léty čaroděj, vzduchem létající z polí Höllhofských na blízký Heidlberg, alespoň tak se vznášeti mezi dvojhlavým Roklanem a Luzným a kol oblého Antiglu. Tím více chtěl bych býti mocným kouzelníkem, abych zaklíti mohl před cizopasníky lidskými do neviditelných míst a bezpečí všechnu nádheru šumavského lesa. …Vše neplodné, žel, snení!“

Tereza Čermáková  -  studuje všeobecnou střední školu v Praze: „K šumavské blokádě jsem se připojila, protože nechci přihlížet plundrování našich lesů. Šumavu považuji za dar, který bychom měli převzít a vážit si ho. Měli bychom v něm vidět více než zásobárnu peněz.“

Stanislav Prosty Tutka – „…na blokádu jsem jel hlavně proto, abych si udělal obrázek svým selským rozumem o tom, co se tam děje, sám a na vlastní oči, uši a ostaní vjemy, kterejm věřím víc než mediálním obrazům. Přírodu mám rád a to tak, že se o ní zajímám i jinak než jako rekreant, nebo lesák. Když mi moje přítelkyně ve zkratce řekla co se děje na Šumavě, a že probíhá blokáda a potřebujou tam moji pomoc, nejdřív jsem váhal. Petici proti nešetrnému kácení jsem podepsal, tak co můžu dělat víc; když si páni dupnou, mají moc a peníze, nikdo je nezastaví. Blokádníci se o to pokusili. Měl jsem zrovna volný víkend, tak jsem vyrazil. Nelituju toho a pokud budu mít možnost a čas, udělám to pro stejnou věc znova. nelíbí se mi, když odbornící jsou odsunuti stranou a rozhoduje se bez nich, stejně jako v případě kácení u Ptačího potoka . „

Marek Šebek – toho času fotograf, vystudoval SPŠ Strojírenskou, Management obchodní společnosti: „Zajímám se, čtu, snažím se porozumět a věřím kvalifikovaným odborníkům, jejichž názory jsou vytvářeny z bohatých a hlubokých znalostí v oblastech ekologie a přírodovědy, stejně jako se opírají o dlouhodobé zkušenosti z národních parků v celém světě. Jak řekl Jan Werich v jedné ze svých nezapomenutelných pohádek – „odborná práce patří odborníkům“ – což bylo doposud bohužel, na rozhodujících místech, opomíjeno. Píši bylo, protože věřím, že se
to mění a změní k dobrému. V jiné rovině – příroda nám dává žít, ví nejlépe, jak si poradit a my se od ní můžeme a pokud chceme přežít, tak i musíme, neustále učit. I proto je dobře, zachová-li se nám a dalším generacím, co nejvíce přírody nedotčené. Šumava je místo, kde jsme proces zachování její nedotknutelnosti před časem nastartovali a tak je třeba vytrvat, plně a správně tuto ideu zrealizovat. Věřím, že se nám to podaří a že se nakonec spojí všechny síly – rozum, věda, ekonomie, víra i cit (všech stran, které nyní stojí proti sobě a mnohdy i sami proti sobě).“

Peter Franek -  pochází ze Slovenska, v Praze jsem vystudoval matematiku na MFF UK, kde zůstal jako doktorand a později odborný asistent. Pracuje na malý úvazek na Akademii věd (ústav informatiky). Amatérský lezec (strávil kvůli blokádě poprvé v životě celý den na stromě): „K účasti na akci mne vedlo přesvědčení, že arogance, neodbornost a hloupost součesného vedení Národního partku a MŽP nabyla takových rozměru, že je potřeba se začít občansky angažovat.“

Jaroslava Richterová – právnička a sociální pracovnice v důchodu. Členka ProAlt. „O dalším osudu Šumavy je třeba rozhodovat po důkladném zvážení, na základně odborných vyjádření. Demokracie se nám vytrácí, na její místo se tlačí motorové pily, policejní síla (činy některých policistů zneužívajících své postavení). Na protiprávní a nekompetentní zásahy volím formu občanského protestu – nepomohla-li vyjádření, petice a volání po dialogu a slyšení odborníků.“

Julie Kovářová – studentka molekulární biologie na PřF v Českých Budějovicích, zároveň zaměstnaná na Parazitologickém ústavu AV tamtéž.  „Pokud si to národ přeje, ať se tedy z národního parku stane lunapark. Ale musí tomu předcházet řádná diskuze a osvěta a musí se to dít legálně. Ale každopádně by to byla strašná škoda a bylo by mi to opravdu líto. Blokování samotné mě nijak obzvlášť netěšilo. Byl to projev nejvyššího zoufalství z nastalé situace a potřeba nenechat si vše tupě líbit, vyjádřit svůj nesouhlas. Nejprve jsme se s kamarády dohadovali, proč se kácí právě na Ptačím potoce? Chce tím Pán Lesů Stráský demonstrovat svou moc, že on si může dovolit cokoliv? Je to strategický plán vytvořit holinu uprostřed lesa, do které se následně opře vichřice a bude ´nutné´ vytěžit i okolí? Teď už asi vím: Starosta Modravy Schubert se bojí, že mu kůrovec přiletí až za chalupu, tak si sjednal vykácení Ptačího potoka (a naivně si myslí, že to pomůže). To má o managementu NP rozhodovat kdejaký strejc?“

Eva Karkula Svobodová – studuje biologii a ekologii na Masarykově univerzitě, v současnosti na dvouleté stáži v USA, kde pracovala půl roku v ochraně přírody v Seattle, anebo učí na střediscích ekologické výchovy v Arizóně, Maine a v Minnesotě a šíří „zelenou ideologii“. „Do ČR jsem přijela po roce jen na měsíc a našla si alespoň jeden den, abych šla blokádníky alespoň psychicky podpořit. Je mi líto, že se zasahuje nelegálně v bezzásahových zónách a policie se zastává těch, kteří vykonávají nelegální činnost – tedy dřevorubců a speciálně ředitele národního parku, který to chce všechno poslat do kytek. Bojím se, že Česká Republika tak přijde o jeden z mála národních parků.“

Zuzana Pipla Havlínová – vystudovala bakaláře, obor Krajinářství na lesnické a dřevařské fakultě v Brně na MZLU, nyní studuje Sociální a kulturní ekologii na FHS UK. Zároveň pracuje na Ministerstvu životního prostředí. „Ačkoliv pracuji na ministerstvu, které by mělo přírodní hodnoty na Šumavě chránit, bohužel se děje přesný opak. Já, prostý úředník, který nemá žádnou moc, jak dosavadní vývoj na Šumavě změnit a jak přesvědčit svého zaměstnavatele, aby byl na té správné straně, jsem se rozhodla z budovy MŽP vyrazit alespoň na jeden den podpořit blokádníky přímo do centra dění. Chtěla jsem jim poděkovat a říci, že ne všichni lidé na MŽP podporují kácení. Je nás tam více, ale bohužel většina se bojí říci svůj názor, protože se bojíme, abychom nepřišli o své pracovní místo.“

Magda Šimonová - absolventka VŠE, obor mezinárodní politika -diplomacie, pracovala pro Accenture jako finanční kontrolor, nyní pro Ministerstvo vnitra v Odboru strukturálních fondů. „Důvodem mé víkendové účasti na blokádě bylo zklamání z politického zastoupení na MŽP (Drobil- Chalupa-Stráský) a naštvání z mediální manipulace ve prospěch kácení. Udivuje mě, že veřejnosti a hlavně politikům nevadí porušování zákonů a co všechno u nás projde, aniž by to vzbudilo veřejné odsouzení. Nyní ale věřím, že ne všichni jsou lhostejní.“

Jan Labohý – vystudoval politologii, mediální studia a humanitní environmentalistiku na Masarykově Univerzitě, momentálně pracuje v Ekologickém institutu Veronica jako koordinátor programu Ochrana klimatu. Na Šumavu jezdí od dětství. „Jsem hrdý na to, že stále existují aktivní občané, kteří se nebojí postavit politické a ekonomické bezohlednosti. Kde jinde než v národním parku máme poznat přírodní procesy a cyklus života a smrti, který je nám i přírodě vlastní? Ve světě ovládaném lidmi potřebujeme ostrůvky, které nám připomenou, že příroda funguje i bez nás.“

Jaromír Bláha - veterinární lékař a ekolog, pracuje v programu na ochranu lesů Hnutí DUHA. Stál u zahájení blokády, která pro něho skončila 26. července rozhodnutím klatovského okresního soudu, který zakázal Hnutí DUHA akci organizovat. S vyřízením odvolání Hnutí DUHA si ovšem soud dává na čas. „Dosazenému vedení parku chybí odborné i právní argumenty, tak nastupila hrubá síla. Jenže soudy které pro někoho pracují rychle a pro jiného pomalu, každodenní masivní manévry desítek policistů z celé republiky – tady přece nejde jen o pokácení několika tisíc stromů v srdci národního parku. Je to provokativní ukázka, že národní park teď patří lidem, kteří si mohou dělat co chtějí, bez ohledu na zákony. Je to pomsta „zeleným“, kteří národní park, poslední nerozkradený kus české země, donedávna úspěšně bránili před těžaři, developery a pozemkovými spekulanty. Oblast kolem Ptačího potoka se stala symbolem poslání národního parku chránit divokou přírodu, který musí být zničen. A především: demonstrativní rozšlápnutí občanské společnosti politickou mocí – abyste si občané konečně uvědomili, od čeho tu jste, a nepřekáželi.
Ale i kdyby se jim i podařilo vykácet všechny stromy kolem dokola Ptačího potoka, tak stovky lidí, které sem přijely a nenechaly se zastrašit ani rozprášit, ukázaly, že nic z toho se kmotrům a jejich šaškům nepodařilo.“

David Polaček – geodet, cestovatel, horský (s)vůdce, milovník divoké přírody. „Nevěřím, že politikům a jejich kmotrům jde o něco „vyššího“ než se opět napakovat na úkor přírody. Jak si ji svou ignorancí nebo neznalostí jednou zničíme, tak nám ji už nikdo nevrátí. Divoká příroda, která se chrání v národních parcích, není hospodářský les, který slouží k vydělávání peněz, ale je to prostor, kde si příroda řídí všechno sama. A kdo tvrdí, že se dokáže o les postarat lépe než les sám, je podle mě lhář nebo lump.“

Pavel Ouředník - fotograf a nadšený obdivovatel Šumavy ze Strakonic. „Jedna z mnoha věcí, které mi vadí na současném vedení NP Šumava, je účelová dezinformace veřejnosti. Není pravda, že pod suchým stromovým patrem nejsou živé stromy. Naopak. Všechny lokality, které byly kůrovcem napadeny a ponechány bez zásahu lesníků, se masivně zmlazují. Sleduji to na vlastní oči už dvacet let.“

Kateřina Husová - vystudovala mezinárodní vztahy a environmentální ekonomii. Momentálně pracuje jako specialistka společenské odpovědnosti (CSR) u Vodafone. Na Šumavu jezdí jako turistka od dětství. Letos tam na blokádě strávila 6 dní. „Na Šumavě se už nebojuje tolik o kůrovce, jako spíš o právní stát. Budou se v ČR dodržovat zákony? Budou státní úřady a instituce jednat ve veřejném zájmu, nebo účelově, v zájmu mocných? Budou se přes šumavské dřevo, pozemky a přes Modravu protáčet velké (korupční) peníze? Komu vadí klientelismus, korupce a arogance moci v Česku, neměl by na Šumavě chybět.“

Hana Kubiznová – účetní. „Myslela jsem, že se postavíme ke stromům a dřevorubci přestanou kácet. Oni nás ale ignorovali a pracovali dál.“

Michal Suchý – opravář nákladních automobilů, aktivně se věnuje ochraně přírody a zajímá se o ornitologii, je členem místní pobočky ČSOP a ČSO, zálibou je fotografování přírody. Nelíbí se mu označení osoby za ekologického aktivistu: „Jsem normální člověk, kterému vadí, jak lidé sobecky zacházejí s přírodou podle svých představ a nemají žádný ohled.“

Eva Kujínková – vystudovala německý jazyk a občanskou výchovu. Pracuje ve školském zařízení, které se zabývá ekologickou výchovou a zájmovým vzděláváním, věnuje se činnosti v neziskové organizaci, kde připravuje různé akce pro veřejnost. Pomáhá místní pobočce ochránců přírody.

Petr Vítek – geochemik, amatérský fotograf a milovník Šumavy, absolvoval doktorské studium na Přírodovědecké fakultě UK, nyní je vědeckým pracovníkem na téže fakultě. „Kácení, které nyní probíhá na Šumavě je z přírodovědeckého hlediska nejen nesmyslem, který nepomůže vyřešit kůrovcovou kalamitu, ale přímo zločinem proti šumavské divočině, který navíc do budoucna s velkou pravděpodobností kalamitu ještě zhorší. Zjevně zde nejde o kůrovce, ale o nízké podnikatelské zájmy jistých skupin lidí. Blokáda z mého pohledu začala jako občanský protest na obranu šumavské divočiny, nyní se dá již hovořit o boji za základní lidské a demokratické hodnoty.“

Iveta Lomáková – vystudovala biologii na PřFUK v Praze. Nyní pracuje v neziskové organizaci, která poskytuje sociální služby osobám s tělesným a kombinovaným postižením

Matěj Stropnický – novinář, zastupitel MČ Praha 3, člen předsednictva SZ. „Což není nápadné, že se za těžbu kůrovcem napadených stromů staví hlavně dřevařské firmy a jim naklonění politici, kdežto ekologové, kteří si přece přejí všechno, jen ne zničení parku, horují pro přirozené přírodní procesy, jejichž součástí je koneckonců i kůrovec? Není tak naposled brouk jen záminkou pro zisky oněch dřevařských firem? Je léto, zajeďte si na Šumavu přesvědčit se o tom sami,“ napsal po své dvoudenní účasti na Ptačím potoce v textu Dny šumavské blokády pro Lidové noviny

Zdeňka Kováříková – vystudovala žurnalistiku a sociální ekologii na Karlově univerzitě, pracuje v občanském sdružení, které se zabývá ekologickým vzděláváním a regionálním značením výrobků. „Moje přesvědčení o tom, že na několika místech v národním parku je dobré mít kousek „divočiny“, vyjádřil v roce 1968 Edward Abbey: ‚Potřebujeme divočinu, ať už do ní kdy vkročíme, nebo ne. Potřebujeme útočiště, ačkoli ho možná nikdy nebudeme muset využít… Možnost úniku potřebujeme stejně nutně jako naději,“ Edward Abbey, Poustevník na poušti

Petr Voříšek – ornitolog. V České společnosti ornitologické koordinuje monitoring běžných druhů ptáků v Evropě. Výsledky jsou pak používány pro další bádání nad příčinami toho, proč někteří ptáci přibývají a jiní ubývají, a také pro ochranu přírody. O kácení na Šumavě a blokádě http://www.birdlife.cz/index.php?ID=2151

Filip Štojdl – farář církve československé husitské v Písku a lektor vzdělávání dospělých v oblasti sociálních služeb: „Vyzývám k soucítění, míru a pokoji, protože to je jediné místo, kde mohou lidé opravdu naslouchat, nejen sobě, ale také řeči stromů a všeho stvoření, které je darem a nikoliv místem k drancování. Je mi velmi smutno z argumentace mnoha politiků, kteří tvrdí, že občanská společnost nemá právo vyjádřit svůj názor. Velmi se mne dotýká násilí na tisících stromech i desítkách lidí, kterým jsou upírány jejich svobody a práva a je vůči nim ze strany policie uplatňována nesmyslně tvrdá brutalita. Lidem, kteří se protestů proti drancování účastní vyjadřuji svůj ohromný dík, protože nám připomínají, že nestačí jen sedět u televize či facebooku a nadávat na systém, případně klikat na „líbí se mi“, ale je nutné něco konkrétního udělat. I z tohoto důvodu jsem byl moc rád, že jsem mohl spolu se svými přáteli uspořádat u Ptačího potoka bohoslužbu. Viděl jsem na vlastní oči to o čem mluvím a lidem z Duhy i dalších organizací moc děkuji, že tento téměř prohraný boj o stromy na Šumavě nevzdávají. Strom je totiž možné pokácet, člověka je možné zmlátit a zavřít, ale svobodnou duši, kterou má celé Boží stvoření, zničit nelze. My všichni na této planetě patříme k sobě, rovným dílem, stromy, kameny, zvířata, rostliny i lidé. Směrem k panu Stráskému, politikům i jejich přátelům z těžařských a developerských společností se modlím: Otče odpusť jim neboť nevědí, co činí.“

Eliška Davidová – studentka bohemistiky na FF UK, korektorka a knižní redaktorka: „Blokáda je pro mě mimo mnohé jiné také bojem se společensky zakořeněnou pasivitou, rezignovaností a neochotou vynakládat svoji energii ve veřejném prostoru. Myslím, že je načase odložit výmluvy i obavy a překročit svůj stín – a že by měl každý začít sám u sebe. Proto jsem přijela.“

František Nejedlý – vystudoval mezinárodní vztahy a evropská studia, pracuje jako tajemník Hlavního manažera Strany zelených. „Skrze právo na občanskou neposlušnost máme v demokratickém státě všichni legitimní možnost odmítnout akceptovat špatné zákony a špatná rozhodnutí. K protiprávnímu kácení v lokalitě u Ptačího potoka proto vnímám podporu blokády za zcela proporční. Jsem přesvědčen, že bezpráví a pošlapávání zákona nejen státem je třeba se postavit všude tam, kde se s ním člověk setká. Proto jsem se vydal na Šumavu.“

Ondřej Liška – předseda Strany zelených: „Dokud nedojde k ukončení kácení a zahájení dialogu, budou zelení nadále podporovat blokádu. V případě, že bude ministr Tomáš Chalupa dále dělat mrtvého brouka a bude se snažit rozdrtit odpor za pomoci policejního násilí, nezbude než přenést pokojné protesty před ministerstvo a pokračovat v nich tam.“

Barbora Pelzová – učitelka NJ a soft skills kurzů pro zrakově postižené.  „Blokády jsem se účastnila, protože jsou Šumavské lesy mou srdeční záležitostí, měla jsem možnost tu trávit dětství, koupat se v rybníku s raky a toulat se čistými „plnotučnými“ lesy. Přála bych si to samé i pro nastávající generace. Protože ze zkušeností z přírody čerpám dodnes energii do práce, ale i moudrost do života. Neustále od přírody bereme, tak pojďme zas jednou něco dát. Nedopusťme, abychom si uvědomili hodnotu toho, co pro nás znamená, až když jí ztratíme. „

Josefa Volfová – studovala obor Ochrana životního prostředí na PřF UK v Praze, nyní bude ve studiích pokračovat na UP v Olomouci. „Doporučuji všem se osobně na Šumavu vypravit. Projděte si lesem lokalitu Na Ztraceném, názorná ukázka je názornější než mnoho teoretických přednášek. V nitru toho území naleznete divokou přírodu, krásné pralesní území, které každého přesvědčí, že kůrovcem napadený les není mrtvý. Bohužel jen o pár set petrů dál narazíte na vykácené holiny, které vznikly během těžby v minulých dnech. Již na první pohled je zřejmé, že si příroda s tímto vnějším zásahem hned tak sama neporadí – nové stromky přes stovky pokácených kmenů a větve opravdu neprorostou, odkorněné kmeny se budou rozkládat mnohem déle a navíc se jedná o podmáčené území citlivé vůči povrchovému rozrušení… Proč nedat prostor přírodě, která si s „kůrovcovou kalamitou“ poradí mnohem snáz, přirozeněji a zdarma? Proč nevěřit vědeckým argumentům?? Pravděpodobně proto, že v šumavské kauze nejde tak úplně o boj s kůrovcem…

Šumavu poznávám a velmi obdivuji od svých dětských let a přála bych si, abych se sem mohla vracet a vždy zde nalezla oblast neporušené panenské přírody. Byla by obrovská škoda přijít o tak vzácné a nádherné území.“

Zuzana Pilzová – vystudovala němčinu, psychologii a žurnalistiku. Pracuje jako headhunter – hledá vrcholové manažery a není „ekologický aktivista“, ale aktivní a zodpovědný občan: „Pravda a láska sice nikdy zcela nezvítězí, ale to neznamená, že bychom se o to neměli ze všech sil snažit.“

Alexandra Mateásková – studentka Právnické fakulty MU, Environmentálních studií a absolventka genderových studií tamtéž. Lektorka rozvojově-vzdělávacích programů pro ZŠ a SŠ ve společnosti NaZemi, zastánkyně permakultury a optimistka i s hlavou v blátě: „Stále věřím, že na Šumavě vyraší spravedlnost stejně nesmlouvavě, jako semenáčky smrčků pod soušemi starých smrků.“

Pavel Holubec – územní plánovač a doktorand na katedře Urbanismu a územního plánování FSV ČVUT. Člen ProAlt a Hnutí Brontosaurus. Protestuji proti cílené likvidaci národního parku jeho ředitelem, ohýbání a překračování zákonů těmi, kteří jsou povinni se jimi řídit a proti přístupu typu „nejprv řezat a pak se (možná) bavit o tom, co se stalo a kdo za to může“. Jednoduše nemohu nečinně přihlížet likvidaci této krásné a mému srdci blízké země. Když se teď nepostavíme zvůli těch u moci, kdo ví, kam až to může zajít?

Žaneta Goňová – účetní v NNO, vystudovala ekonomii, od podzimu bude studovat humanitní environmentalistiku

Jana Hajduchová - „Čeho se bojíte, pane prezidente?“

Martin Konvička - vedoucí Laboratoře temperátní biodiverzity při Akademii věd České republiky. Pochází z Moravy, kde vystudoval zoologii, nyní žije v Českých Budějovicích a přednáší i bádá na tamní přírodovědecké fakultě. Napsal 4 knihy a na 60 vědeckých článků a 4 knihy, mimo jiné o šumavských motýlech. Politicky se hlásí k pravici, ale váží si i Miloše Zemana. Podporu zmíněných šumavským dřevožroutům pokládá za tragický omyl.

Jan Hokeš – Bodlák – učitel a překladatel.

Tereza Kušniráková – sociální geografka, migracioložka, sociální pracovnice a doktorandka. Mimo jiné přímý potomek původních obyvatel Šumavy, z lesnické a zemědělské rodiny.

Jiří Guth - úředník a ekolog na volné noze. „Probíhající kácení v oblasti Ptačího potoka je nesmyslné opatření. Zásahy v této oblasti nemohou zabránit šíření lýkožrouta a naopak zdejší podmáčené smrčiny mají nepochybně ´sílu´ se obnovit i po případném odumření podstatné části současného stromového patra. Porušování pravidel bezpečnosti práce při kácení je doslova otřesné. Zákroky policistů jsou někdo korektní, ale někdy i zbytečně agresivní až nechutné. Naopak odhodlání ochránců přírody je veliké a hlavně reflektované – založené na znalostech, rozvaze a na občanské zodpovědnosti za obranu veřejných zájmů“.

Petra Marinová – vystudovala obory molekulární biofyzika a humanitní environmentalistika, vyučuje v lesní školce; na vysoké škole lektoruje matematickou analýzu

Renata Placková - absolventka Univerzity Palackého v Olomouci (2010), obor Ochrana a tvorba ŽP; pracuje jako ekoporadkyně a odborná administrátorka projektů z OPŽP v nevládních organizacích: „Současnou vyhrocenou situaci na Šumavě považuji za celkem logický důsledek stále zoufalejšího stavu ochrany přírody a stavu současné společnosti u nás. Nasazení lidí všeho věku, vzdělání, povah, duchovního zaměření atd. za věc, která jim nikdy nepřinese žádný zisk mě však plní nadějí, že to s námi nemusí být tak špatné, jak by se mohlo bez této zkušenosti zdát. Na Šumavě v roce 2011 proběhla „blokáda pro všechny slušný lidi“ a je mi ctí, že jsem se s nimi mohla setkat.“

Jan Bílek – vystudoval elektrotechniku a pracuje ve vývoji

Josef Šmída – pracovník státní správy, vystudovaný sociální pedagog, nyní dostudovávající politologii – latinskoamerická studia. Člen o.s. Mladí zelení a vedoucí odborné sekce pro lidská práva Strany zelených. „Likvidace a masakr národního parku ilegální motorovou pilou dokáže o naší společnosti mnohé vypovědět. Avšak naštěstí zde stále zůstává prostá naděje, že jsou mezi námi i tací, kterým tato pokleslost není lhostejná a jsou ochotni se proti ní postavit vlastním tělem, i s vědomím možných následků. Tito lidé si zasluhují obdiv. Dokazují totiž, že občanskost a zájem o autentickou kvalitu života není v českém prostředí jen prázdným pojmem.“

Tomáš Trýp  – zahradník na Vysočině „Jsem vlastníkem smrkového lesa na Vysočině, kde nežije skoro nic. Zírám, jak je na Ptačím potoce les bohatý a pestrý. Kácením a „zakládáním nového lesa“ dochází k obrovské devastaci stávajícího biotopu. Stát a společnost degenerují když nedochází k rozvoji, omezuje se základní výzkum. Rušením bezzásahových zón přicházíme o možnost sledovat vývoj tohoto lesa“

Jan Skalík – sociolog a environmentalista

Jindřich Prach - student botaniky na Přírodovědecké fakultě UK, mimo jiné se v rámci diplomové práce zabývá změnami vegetace Šumavských lesů

Marie Řikošková – krajinná inženýrka, „Já se svým vzděláním sama nedokážu rozhodnout, které řešení je nejlepší. Ale vadí mi, že o těžbě rozhoduje bez diskuze 1 člověk. Na blokádu jsme přijela, protože získává čas k diskuzi všech zainteresovaných o řešení vzniklé situace.“

Renata Kleinová – lékařka: „Extrémismus je podle mě to, když lidé mlčí k věcem, které je štvou.“

Lenka Parkanová – absolventka humanitní environmentalistiky, studuje dále Vysokou školu ekonomickou v Praze, pracuje v Centru pro otázky životního prostředí.

Martin Marek – student práv

Lea Nedomová – absolventka sociální a kulturní ekologie: „V NPŠ by se měl dát prostor přírodě, je to relativně malé území, stojí zato vidět, jak se bude situace dál vyvíjet“. Vadí mi, že NPŠ ignoruje potřebné výjimky a jako státní orgán nepostupuje, jak má, ačkoliv by měl jít v tomto ohledu příkladem. Lidi by se neměli bát suchých stromů. Měli bychom vědět, že v přírodním lese jsou suché stromy a mrtvé dřevo velmi potřebné.“

Matěj Hollan – studuje hudební vědu a ví o Hejkalovi na Šumavě a šumavském CzechTeku 2011.

Leona Machalová- vystudovala Ochranu a tvorbu životního prostředí na UP Olomouc, pracuje jako koordinátorka dobrovolníků a terénní pracovnice projektu na ochranu velkých šelem. „Ráda bych, aby i moje děti mohly jednou obdivovat na Šumavě horské lesy v jejich přirozených proměnách a ne plantáže zelených stromů sázených a kácených rukou člověka – ty lze vidět po celé ČR a nemusím za nimi jezdit do národního parku. Protože všechny oficiální cesty řešení současné situace se ukázaly jako velmi zdlouhavé a nepružné pro okamžité zakročení proti porušování českých zákonů vedoucí k nevratnému poškození přírody v NPŠ, přijela jsem k Ptačímu potoku osobně pomoci dalším odvážným lidem bránit les v této lokalitě a zároveň tím šířeji upozorňovat na smysl existence národního parku.“

Eva Fraňková – bioložka, humanitní environmentalistka, doktorandka: „Problém zdaleka není tak jednoduchý, jak se může z médií zdát. Vadí mi, že správa NPŠ nerespektuje vědecké názory, které se jí nehodí a nespravuje park tak, jak by podle současných standardů měla.“

Miroslav Kutal -  zoolog, koordinátor projektů zaměřující se na ochranu velkých šelem, lesů a průchodné krajiny v Hnutí DUHA Olomouc a doktorand ekologie lesa na Mendelově univerzitě v Brně. Účastnil se začátku blokády a poté, co soud Hnutí DUHA zakázal organizovat blokádu, se věnoval monitoringu území. „Demagogie, s jakou vedení Správy NPŠ a politici postupují při kácení u Ptačího potoka je neuvěřitelná. Z odborného hlediska je zásah zcela nesmyslný. Kácí se v jádru území podmáčených smrčin obklopených I. zónami a z nedalekých druhých zásahových zón okolo se kůrovec často nechává vylétnout; navíc je káceno velké množství naprosto zdravých smrků. Zde nejde o kůrovce, ale o dřevo, pro které je kůrovec záminkou. Díky všem, kdo přijeli a bránili nelegálnímu a nesmyslnému kácení navzdory neadekvátním zákrokům policie.“

Lenka Šimečková – studuje dějiny umění: „Jsem rodačka ze Sušice, situaci na Šumavě sleduji dlouhodobě. Vůbec nechápu, proč se nebere v potaz názor odborníků , že se tím nikdo nic nedělá a že to Stráskému stále prochází.“

Tomáš Telenský – informatik a ekolog

Dagmar Daňková – učitelka na gymnáziu

Karel Linert – vystudoval elektro, nyní pracuje v cestovním ruchu:  „Chci, abychom v ČR měli kout skutečné pravé přírody.“

Petr Ješátko – vystudoval obor lesnictví, pracuje jako lesník a arborista

Martina Petrusová – výtvarnice

Barbora Božková – studuje humanitní environmentalistiku: „NPŠ je jedinečné místo, které si zaslouží příkladnou ochranu. Proto jsem se rozhodla se účastnit této nenásilné blokády.“

Zorka Javorská – po bakalářském studiu Sdružených uměnovědných studií absolvovala humanitní environmentalistiku. Rok strávila ve Švédsku, kde dokončila magisterský program Master of European Political Sociology. Studuje doktorandské studium na Fakultě sociálních studií v Brně a v NESEHNUTÍ se věnuje problematice ženských práv a životnímu prostředí.

Honza Třísko – kuchař : „Motivovala mě jednoduchá věc: aby se nezákonně netěžilo, a sám se chci více naučit“

Hana Chalupská – vystudovala geografii a humanitní environmentalistiku, pracovala 3 roky ve státní správě. Koordinuje kampaň a aktivity občanského sdružení v Brně:  „Vidět padat mohutný smrk nad prameništěm uprostřed divočiny (a vlastně už holiny) je pro mě na dlouho mementem ztráty pokory k ekosystémům, budoucím generacím, všemu, co nás přesahuje.“

Eliška Lehečková – studentka oboru fyzická geografie a geoekologie/fyzika

Hana Rambousková – absolventka humanitní environmentalistiky: „Žijeme v demokratickém právním státě, leč naprostá ignorance práva a absurdita situace mě donutily vyjádřit nesouhlas, vzít si dovolenou a nechat na sebe křičet zásahovou jednotku. Ta příroda za to stojí. „

Kamila Hronová – psycholožka, má soukromou psychologickou praxi je i  lektorkou angličtiny na jazykové škole: „Původně jsem sem jela bránit malý kus lesa, postupně jsem si uvědomila, že se jedná mnohem závažnější záležitost, ve které jde o korupci a přímé ohrožení demokracie v tomto státě.“

Katka Pařízková – studuje obory molekulární biologie a genetika, environmentální studia, zahradní a krajinná architektura: „Pro nás (lidstvo) je důležité sledovat přírodní procesy bez narušení člověkem, což se na naprosté většině území v ČR neděje.“

Karel Danko – vystudoval hotelnictví a turismus, pracuje v občanském sektoru: „Jsem na blokádě proto, aby si vedení parku uvědomilo, že je tu určitá skupina lidí, která s tím nesouhlasí,. Jde o princip – to jestli zachráníme tento kousek lesa je důležité, ale důležitější je zabránit dalšímu kácení v budoucnu.“

Miriam Safadiová – právnička: „Nesouhlasím s koncepcí, kterou vede Nárdní park Šumava. Je smutné, že blokáda je jediné, co můžu teď dělat. Je absurdní, že si člověk může myslet, že jí pomůže více, než by si  pomohla sama. Zkušenosti z jiných oblastí, například z Tater nebo z Bavorského lesa ukazují pravý opak.“

Eva Knapová – učitelka: „Jsem tady proto, abych uhájila zachování kousku divoké přírody.“

Martin Jurek – geograf: „Blokáda hájí odborný zájem, který politici odmítají vzít v potaz. A proto jsem rád že blokáda na tento problém upozorňuje.“

Lenka Malinová – doktorandka romanistiky: „Současné korupční jednání se dotýká i vzácné přírody, blokáda je dobrý způsob jak na problém upozornit a přírodu zachránit.“

Jiří Kulich - biolog a pedagog. Vede Středisko ekologické výchovy a etiky SEVER a je členem předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život.

Jan Černý – doktorand a ředitel Masarykovy demokratické akademie: „Nelegální kácení mi přijde jako příznačná ukázka neoliberální moci a privátních ekonomických zájmů, proti kterým se musí občanská společnost stavět.“

Tomáš Bendl – absolvent mezinárodních rozvojových studií: „Motivací je pro mě sled zpráv o událostech, které jsou ve své podstatě nevratné. Jsem rád že tato iniciativa mi umožňuje se do blokády zapojit, nebrblat za pecí a brát osud do svých rukou.“