ŠumavaPro

Co nás naučily lesy Národního parku Bavorský les – výsledky výzkumu

Anna Lepšová — Wed, 25 Jan 2012 17:39:48 +0000

7.12. 2011 se konala na půdě ČZU v Praze přednáška vědců z Národního parku Bavorský les na téma: „Co nás naučily lesy Národního parku Bavorský les – výsledky výzkumu“.Na této stránce najdete prezentace ve formě videí z této přednášky. Je zde k dispozici také celá prezentace ke stažení.

V případě dotazů kontaktujte jednotlivé přednášející nebo piště na email: svoboda@fld.czu.cz.

http://video.czu.cz/FLD/svoboda/

Porovnání návrhu zonace MŽP a SVR

Anna Lepšová — Fri, 09 Dec 2011 16:33:45 +0000

Porovnání návrhu zonace NPŠ předloženého k diskusi Ministerstvem životního prostředí dne 16. 11. 2011 s odborným návrhem vypracovaným členy SVR. Ministerský návrh je zcela nevhodný, protože při jeho sestavení nebyla vzata v úvahu odborná (vědecká) kritéria, ale do popředí se dostaly i ekonomické a developerské zájmy, jak dokládá například přerušení I. zóny v území Nová Pec – Hraničník, kde některé zájmové skupiny prosazují ryze komerční stavbu v jedněch z nejcennějších míst na Šumavě. Návrh MŽP vytváří mnohem fragmentovanější I. zóny a navíc se předpokládá, že řada těchto takzvaných I. zón bude podrobena nebezpečným zásahům ve jménu ochrany proti lýkožroutu, které mohou vést k dlouhodobému poškození celých ekosystémů.

Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D.

Ministr Chalupa zablokoval dialog o Šumavě

Anna Lepšová — Mon, 28 Nov 2011 12:53:09 +0000

Zástupci platformy ŠumavaPro jsou překvapeni tím, že ministr Tomáš Chalupa v pátek náhle zrušil dnešní jednání k zákonu o Národním parku Šumava /1/.Využití názoru vědců k přerušení dialogu považuje ŠumavaPro za nevěrohodné a účelové.

ŠumavaPro se ztotožňuje s výhradami Stínové vědecké rady k dosavadnímu průběhu jednání u kulatých stolů /2/. Ministr Chalupa dosud všechny zásadní připomínky vědců i platformy ŠumavaPro ignoroval. Doposud vycházel ministr velice vstříc odpůrcům ochrany přírody. Požadavky platformy ŠumavaPro a vědců sice vyslechl, ale v návrhu zákona se neobjevily /3/. Současně se nikdy nesnažil o skutečný dialog a nalezení řešení přijatelného pro všechny. Výzva vědců, aby to na posledním kulatém stole napravil a zabránil tak krachu vyjednávání o šumavském zákoně, byla proto plně na místě. Ministr ovšem místo toho jednání zrušil.

Zástupci ŠumavaPro opakovaně ministra upozorňovali, že nemohou souhlasit s návrhem zákona, který by v podstatě Národní park Šumava zlikvidoval, protože:

V definici cílů národního parku klade na roveň ochranu přírody a developerské projekty.
Zmenšuje území ponechané přírodě místo toho, aby je zvětšoval. Na posledním jednání ministr souhlasil dokonce s tím, že první bezzásahová zóna parku bude mít pouhých 20%.
Klíčová rozhodnutí o národním parku svěřuje výboru, ve kterém má stát pouhá dvě místa z devíti, a navíc je v něm naprosto nevhodně řešeno zastoupení vědců.
Nereguluje stavební činnost v národním parku /4/.
Převádí státní pozemky ve třetích zónách na obce, čímž dává prostor pro vznik „developerských zón“ uvnitř národního parku.

Na zásadní nedostatky zákona, které by ohrozily Národní park Šumava a absenci komunikace ze strany ministra Tomáše Chalupy, upozornilo i Centrum pro výzkum biodiverzity /5/.

Platforma ŠumavaPro je nadále připravena o podobě zákona o Národním parku Šumava jednat a znovu žádá ministra Tomáše Chalupu o řešení kritických nedostatků návrhu zákona.

Senátor Miroslav Krejča, který je jedním z představitelů platformy ŠumavaPro, k tomu říká: „Po úvodní výzvě, na základě které vznikla letos na jaře platforma „ŠumavaPro“, jsme mimo jednání u tzv. kulatého stolu oficiálně dvakrát pana ministra oslovili a jasně formulovali své výhrady a připomínky k projednávanému návrhu zákona o Národním parku Šumava a k dění na Šumavě. Ani jednou jsme ale neobdrželi jakoukoli relevantní reakci a odpověď. Přesto i nadále obecně považujeme jednání za nejlepší cestu jak dosáhnout potřebného konsensu. Je to teď jen a jen na panu ministrovi a jeho týmu, zda se vrátíme k jednacímu stolu nebo bude dialog probíhat jinak a na jiných místech. Za zásadní ale považujeme v prvé řadě konkrétní a dokumentovanou reakci na všechny naše výhrady a připomínky, které jsme panu ministrovi sdělili.“

Ředitel České společnosti ornitologické Zdeněk Vermouzek, který se za platformu ŠumavaPro jednání zúčastňuje, říká: „Zrušení jednání kulatého stolu je pro nás nepochopitelné a obáváme se, že ministr Chalupa tak vědomě a úmyslně zahazuje příležitost k dosažení dohody o podobě zákona.“

Kontakty:

Miroslav Krejča: krejcam@senat.cz , 724 432 857

Zdeněk Vermouzek: verm@birdlife.cz, 773 380 285

/1/ http://www.mzp.cz/cz/news_111125_Sumava

/2/ http://www.infodatasys.cz/sumava/TZ_11-11-25.pdf

/3/ Jiným příkladem je způsob vyjednávání o zonaci – její projednání se starosty obcí trvalo 4 týdny, na projednání s vědci dal ministr Chalupa 3 dny, se zástupci platformy ŠumavaPro ji podrobně neprojednával vůbec.

/4/ Poslední předložená verze zákona (z 21.11.2011) umožňuje provádět stavby pro turistiku dokonce i v první zóně národního parku. Tyto „stavby pro turistiku“ nejsou přitom nijak definovány a mohou se pod nimi skrývat i hotely a penziony. Přitom platný zákon o ochraně přírody a krajiny zakazuje ve všech národních parcích ČR umísťování jakýchkoliv staveb do první zóny (zóny nejpřísněji chráněné). Návrh ministra Chalupy také nestanovuje žádná regulační pravidla pro výstavbu v zastavitelném území obcí ani pravidla pro limit rozšiřování zastavitelného území obcí. Národnímu parku tak v budoucnu hrozí vlna výstavby jednoúčelových apartmánových domů a penziónů, která ze Šumavy udělá přehuštěnou a tuctovou rekreační zónu.

/5/ www.infodatasys.cz/sumava/cbdr_11-11-24.pdf

SVR zvažuje odstoupení od jednání s MŽP

Anna Lepšová — Sat, 26 Nov 2011 13:53:46 +0000

Vědci ze Stínové vědecké rady NP Šumava (SVR) zvažují odstoupení od jednání u kulatého stolu Ministerstva životního prostředí (MŽP) k zákonu o Národním parku Šumava. Důvodem je neakceptování naprosté většiny odborných připomínek vědců k připravovanému zákonu a směřování návrhu zákona k upřednostnění privátních developerských zájmů nad veřejnými zájmy ochrany přírody. „Návrh zákona se ubírá směrem, který bude ohrožovat samotnou podstatu poslání národního parku a u toho skutečně nemůžeme asistovat,“ říká předseda SVR Doc. RNDr. Jakub Hruška, CSc. s tím, že odborné názory z oblasti ochrany přírody nejsou u kulatého stolu MŽP v naprosté většině vůbec akceptovány. „Pan ministr by si měl uvědomit, že toto stanovisko není jen názorem vědců sdružených ve Stínové vědecké radě, ale že reprezentuje názor podpořený třemi ústavy Akademie věd ČR, přírodovědeckými fakultami Univerzity Karlovy v Praze, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Masarykovy univerzity v Brně a Technické univerzity v Liberci.

Dále jej podpořilo 8 odborných společností (například Botanická, Ornitologická a Entomologická) a více než 3000 jednotlivců.“

Přestože vědci již na prvním jednání v srpnu předložili velmi kompromisní návrh zonace NP a několik desítek návrhů na změny v textu zákona, nebyla jich drtivá většina akceptována. Navíc, návrh zonace NP doznal od té doby mnoha negativních změn.

Ministr Chalupa nezíská souhlas vědců zastoupených Stínovou vědeckou radou se zněním zákona, pokud v navrhované zonaci bude méně než 26% NP v prvních zónách (což obsahuje původní kompromisní návrh SVR). Zcela nepřijatelné je pro vědce i bezprecedentní umístění koridoru pro lanovku na Hraničník v jedné z nejcennějších části NP v masivu Smrčiny.

Členové SVR také nesouhlasí s převodem státních pozemků ve třetí zóně, ležících mimo intravilány, na obce. Tyto pozemky by měly být převedeny na Správu NP a neměly by sloužit jako potenciální developerské zóny v režii obcí. Návrh zákona také dosud neobsahuje jasné vyjádření, že ochrana přírody má v NP přednost před ostatními aktivitami, které jsou možné pouze tehdy, nekolidují-li s ochranou přírody a krajiny v národním parku. Toto ustanovení je v ostatních národních parcích standardem a je obsaženo i v dosud platném nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým byl NP Šumava zřízen. „Vypuštění tohoto ustanovení z nového zákona je evidentně úmyslným otevřením dveří jiným zájmům, než je ochrana přírody,“ dodává Hruška.

Návrh zákona o NP Šumava nerespektující tyto námitky považují členové SVR za legislativní nástroj ohrožující podstatu poslání NP a umožňující upřednostnění privátních developerských zájmů nad veřejnými zájmy ochrany přírody. Všechny tyto námitky byly zástupcům MŽP i Správy NP předány a jejich splněním podmiňují členové SVR svůj souhlas se zněním návrhu zákona.

O Stínové vědecké radě Národního parku Šumava

Stínová vědecká rada Národního parku Šumava (SVR) má aktuálně 22 členů a vznikla v březnu 2011 jako reakce na rozhodnutí ředitele NPŠ PhDr. Jana Stráského potlačit názory vědecké části dosavadní Rady NPŠ. Rada je složena z předních českých vědců a odborníků z různých oblastí. Její základ tvoří přírodovědci a lesníci, kteří působili v Radě NPŠ a na protest proti účelovým změnám, které provedl Jan Stráský, z ní abdikovali. Členy jsou ale i další vědci, kteří se problematikou Šumavy dlouhodobě zabývají.

SVR si jako cíl dala nezávislé průběžné hodnocení činnosti Správy NPŠ a přinášení objektivních informací o fungování ekosystémů národního parku. Členové SVR jsou také připraveni pomáhat vědeckými argumenty ochraně přírody, státní správě či vysvětlovat problematiku médiím. Jsou připraveni diskutovat o ochraně šumavské přírody s politiky, podnikateli i milovníky přírody, tedy se všemi, kterým není osud Šumavy lhostejný.

Aktuální seznam členů Stínové vědecké rady NP Šumava

Prof. RNDr. Vladimír Bejček, CSc., Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Aleš Bezděk, Ph.D., Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Entomologický ústav, České Budějovice
Prof. RNDr. Martin Braniš, CSc., Přírodovědecká fakulta, Univerzita Karlova v Praze
RNDr. Petr Doležal, Ph.D., Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Entomologický ústav, České Budějovice a Přírodovědecká Fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích
Prof. Ing. Josef Fanta, CSc., emeritní profesor lesnictví, Univerzita ve Wageningen, Holandsko
Doc. Dr. Jan Farkač, CSc., Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze
RNDr. Roman Fuchs, Ph.D., Přírodovědecká Fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích
Doc. RNDr. Jakub Hruška, CSc., Česká geologická služba, Praha
Prof. Ing. Jiří Kopáček, Ph.D., Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Hydrobiologický ústav, České Budějovice a Přírodovědecká Fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích
Prof. RNDr. František Krahulec, CSc., Botanický ústav AV ČR, v.v.i., Průhonice
RNDr. Zdeňka Křenová, Ph.D., Přírodovědecká Fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích
Prof. Ing. Zdeněk Landa, CSc., Zemědělská fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích
Ing. Karel Matějka, CSc., IDS Praha
RNDr. František Pojer, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Prof. RNDr. Karel Prach, CSc., Přírodovědecká Fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Botanický ústav AV ČR, v.v.i., Třeboň
PhDr. Ivan Rynda, Fakulta humanitních studií, Univerzita Karlova v Praze
Doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D., Právnická fakulta, Univerzita Karlova v Praze
Doc. Ing. Miroslav Svoboda, Ph.D., Fakulta lesnická a dřevařská, Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Pavel Šamonil, PhD., Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., pracoviště Brno
Prof. Ing. Hana Šantrůčková, CSc., Přírodovědecká Fakulta, Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích
Doc. RNDr. Jaroslav Vrba, CSc., Přírodovědecká Fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích a Biologické centrum AV ČR, v.v.i., Hydrobiologický ústav, České Budějovice
Doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr., Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v.v.i., pracoviště Brno

Bezzásahové zóny a zásahy: kůrovec v Národním parku Bavorský les

Anna Lepšová — Sat, 26 Nov 2011 13:47:43 +0000

Rozsah a způsob zásahů proti kůrovci v Národním parku Bavorský les je v poslední době velmi rozdílně interpretován, což vede k relativizování skutečného stavu.

Faktem je:

Správa Národního parku Bavorský les nikdy nezměnila či dokonce nerezignovala na osvědčenou a nařízením o národním parku předepsanou strategii k zásahům proti kůrovci.
Cílem Národního parku Bavorský les, stanoveným jeho právním předpisem, je dosažení 75% plochy parku, na které se může příroda rozvíjet bez lidských zásahů. V staré části Národního parku mezi Luzným a Roklanem se lesy na zmíněných třech čtvrtinách plochy již více než dvacet let vyvíjejí bez lidských zásahů. Jak výsledky výzkumu, tak i pouhý pohled na zdejší porosty dokazuje, že se jedná o úspěšnou cestu k rozmanitému zmlazení dřevin i k návratu vzácných druhů rostlin a živočichů.

Tento důsledný přístup zásadním způsobem přispěl k udělení diplomu Rady Evropy již v roce 1986. Správa Národního parku si velice váží toho, že toto uznávané vyznamenání bylo nedávno evropskou radou prodlouženo o dalších deset let.

Zásahy proti kůrovci v starší části Národního parku

V okolí vrcholů Luzného a Roklanu se bezzásahové zóny rozkládají na 75% plochy. Proti kůrovci se zasahuje jen ve vymezené okrajové zóně, která je minimálně 500 a maximálně 1100 metrů široká. Zde se proti kůrovci zasahuje trvale, sousední hospodářské, většinou soukromé lesy jsou tak úspěšně chráněny před napadením.

Zásahy proti kůrovci v nové části Národního parku v okolí hory Falkenstein

Roku 1997 byl Národní park rozšířen o plochu 11.000 hektarů mezi Roklanem a Železnou Rudou. V této nové části Národního parku je tak jako na úpatí Luzného a Roklanu proti kůrovci trvale zasahováno v tzv. okrajové zóně, která je i zde minimálně 500 metrů široká a chrání okolní hospodářské lesy.

Kromě toho se zde provádí zásahy proti kůrovci v dočasně zásahových, tzv. „vývojových“ zónách. V již vyhlášených bezzásahových zónách se proti kůrovci nezasahuje.

Metody zásahů proti kůrovci

V celém Národním parku nejsou při zásazích proti kůrovci používány jakékoliv chemické přípravky. Napadené stromy jsou co nejrychleji ručně či strojem pokáceny a na většině plochy odvezeny.

Správa Národního parku se snaží zvyšovat podíl odkorněných kmenů, které zůstanou k zetlení na ploše napadené kůrovcem. V tomto roce je to ca.20.000 m3 dřeva, které zůstanou jako biomasa ležet v lese.

Polomy a zlomy způsobené sněhem na smrcích jsou mimo bezzásahové oblasti preventivně zpracovávány. Buky, jedle ani ostatní druhy dřevin, u kterých nehrozí napadení kůrovcem, se na celé ploše Národního parku nekácí.

Vyhlašování nových bezzásahových zón

V oblasti Luzného a Roklanu se již žádné další bezzásahové zóny nevyhlašují. Již dvacet let zde činí podíl bezzásahových zón 75% plochy.

V nově připojené oblasti kolem vrcholu Falkensteinu se bezzásahové zóny v souladu s nařízením o Národním parku rozšiřují postupnými kroky v třicetileté přechodné době, tedy až do roku 2027, kdy bude dosaženo cílových 75% plochy.

Bezzásahové zóny jsou rozšiřovány každým rokem k 1. listopadu o cca 310 hektarů a to za souhlasu výboru obcí národního parku, kde jsou obce zastoupené svými starosty a kterému na každé tři roky předsedá jeden z okresů Národního parku.

V tomto roce byly vyhlášeny dvě nové bezzásahové zóny na celkové ploše 346 hektarů.

První, cca. 100 hektarů velký porost leží v údolí Prášilského potoka západně od Poledníku, 13.07.2011 zde vichřice způsobila plošné vývraty. Protože jsou velké plochy tohoto údolí tvořeny velice citlivými podmáčenými a rašelinnými půdami (oblast Natura 2000), je zde vyloučen pojezd těžké techniky a od zpracování tohoto polomu zde bylo upuštěno.

Druhá plocha (cca. 240 hektarů) leží západně od Weitfällerských slatí, nad vodárenskou nádrží Frauenau.

Podíl bezzásahových oblastí v celém Národním parku Bavorský les nyní tvoří 54,66%, nebo plošně 13.233,5 hektarů.

Aktuální čísla pro mladší část Národního parku v okolí hory Falkenstein jsou: přibližně 35% plochy, respektive 3.740 hektrarů bezzásahových oblastí.

Lesní cesty, které již nejsou v bezzásahových oblastech po ukončení lesnického hospodaření zapotřebí, jsou vybagrovány. tak aby byl v jejich okolí obnoven vodní režim.

Rozšiřování bezzásahových oblastí nepředstavuje žádné omezení pro stávající síť 350 kilometrů značených turistických cest. Tyto stezky zůstávají nadále po celý rok přístupné.

Správa Národního parku Šumava byla o tomto postupu informována během návštěvy daných oblastí.

Rainer Pöhlmann, tiskový mluvčí Národního parku Bavorský les

Přednáška: Co nás naučily lesy Národního parku Bavorský les

udrzba — Tue, 22 Nov 2011 10:07:52 +0000

Co nás naučily lesy Národního parku Bavorský les – výsledky výzkumu

Ze Správy NP BW vystoupí Dr. Müller, Dr. Bässler, Dr. Heurich, H. Jehl, B. Beudert, T. Zeppenfeld

7.12. 2011 v 17:30, Areál ČZU v Praze, Budova FŽP a MCEV, posluchárna ZI (spojení: bus 107 ze stanice metra Dejvická)
Přednáška bude v angličtině s českým souhrnem. Diskuze bude s překladem. Info: svobodam@fld.czu.cz

Jaký dopad mají disturbance (kůrovec a vichřice) na ekosystém horského lesa?
Jak reagují organismy na rozpad stromového patra?
Zvyšuje kůrovec biodiverzitu v horském lese?
Dojde po velkoplošných disturbancích k přirozené obnově lesa a za jak dlouho?
Jaký dopad má rozpad lesa na vodní režim?
Jak by měl vypadat management lesů v NP?
Jaké problémy se řeší v současnosti v nové části NP Bavorský les?

Lesy na Ptačím potoce

Anna Lepšová — Wed, 16 Nov 2011 18:36:28 +0000

Pavla Čížková, Pavel Hubený

Území mezi kopci Malá Mokrůvka, Mrtvý vrch a sídly Filipova Huť a Modrava. A uprostřed tohoto území v současné době jedna z nejdiskutovanějších oblastí Národního parku Šumava / Ptačí potok. Dostanete se sem buď z Filipovy Huti po žluté turistické značce, nebo z Modravy po modré.

O jakou oblast se jedná?

Území mezi kopci Malá Mokrůvka, Mrtvý vrch a sídly Filipova Huť a Modrava. A uprostřed tohoto území v současné době jedna z nejdiskutovanějších oblastí Národního parku Šumava – Ptačí potok. Dostanete se sem buď z Filipovy Huti po žluté turistické značce, nebo z Modravy po modré. Velká část lokality se nachází ve II. zóně ochrany přírody národního parku a není zde ani vymezeno území s omezeným vstupem. A přesto sem byl na některá místa vstup zakázán. Proč? Část oblasti byla uzavřená z důvodu těžby a následné asanace kůrovcem (lýkožroutem smrkovým) napadených stromů. Pojďme se tedy společně podívat, o jaký les se jedná…

Situace v dokladech a na starých i nových lesnických mapách

Než se podíváme na informace z map, zahloubáme do historických popisů. Na konci 18. století patřilo toto území do polesí Filipova Huť, na panství nově odkoupeném Schwarzenberky. Do té doby tu měla právo těžby Filipohuťská sklárna, která vznikla v roce 1785, ale její činnost skončila ještě před koncem 18. století. Pro všechny lesy od Prášil po Kvildu se uvádí, že: „…není možné prováděti tu pravidelnou těžbu, jelikož není možno dříví prodati, neb jinak zužitkovati…“. Mluví se o množství polomů, z jejichž ztrouchnivělých těl vyrůstají nové smrky, které pro špatné zakořenění stávají se brzy obětí vichřic. Roční přírůstek je malý, odvozu dříví zabraňuje nedostatek cest a plavení je spojeno s velkými ztrátami. V lese Modlwald (oblast Ptačího potoka) bylo určeno sklárně k těžbě 1000 sáhů ročně (cca 2300 plnometrů). Plocha revíru by tak byla vytěžena za 10 až 20 let. Takovým tempem ale těžby neběžely. Už v roce 1812 Josef Matz uvádí, že Modlwald, tedy prostor mezi Hanifbachel (potok tekoucí z Tetřeva) a Vogelsteinbachel (Ptačí potok), je porostlý 200-300 let starým smrkem. Vykácené plochy byly zalesněny hlavně síjí k pařezům a jsou v dobrém stavu. V porostu bylo hodně shnilého dřeva.

Podobná situace tu byla i v roce 1860, kdy Vilém Soucha systematizoval místní lesy a připravoval první lesní porostní mapy. I on zde uvádí smrkové lesy… Porostní mapa z roku 1862 zachycuje velmi staré porosty (starší 80 let) v prameništi Ptačího a podél Luzenského potoka (zde je dokonce uváděn i zbytek pralesa), jinak ovšem šlo o mozaiku různě starých smrkových lesů a malých luk a rašelinišť. Mapa z roku 1882 (po velké vichřici v roce 1870 a následné věhlasné kůrovcové kalamitě), pak ukazuje mozaiku holin, mlazin a velmi starých porostů (starších 100 let). Starší části lesa tu tedy rostly ještě před tím, než vznikla Filipohuťská sklárna, byly tedy původní. O necelých sto let později lesní hospodářský plán z roku 1965 zachycuje opět porosty kolem 120 let věku, obklopující větší blok lesa ve stáří cca 40 let (na místě původního stoletého lesa). Podle současné porostní mapy se na Ptačím potoce jedná o mozaiku různě velkých lesních porostních skupin všech věkových kategorií (podobně jako v polovině 19. století) tedy od porostů do 20 let věku po porosty nad 140 let věku. Ano, lesnické mapy jakoby říkaly, že ještě před sto lety tu rostly zbytky původních lesů, které jsme v posledním období vykáceli a nahradili je kulturami. Ale je tomu tak skutečně?

Těžbou nenarušené lesy v okolí 2

Aktuálně zjištěný věk lesa

V letech 2007-2011 byl v širším okolí Ptačího potoka na 434 pařezech po těžbě zjišťován skutečný věk stromů. Věk nejmladšího spočteného stromu je 23, věk nejstaršího 207 let. Průměrný dosažený věk v této oblasti je 109 let, medián všech zjištěných věků je dokonce 112 let (polovina spočtených pařezů byla rovna nebo starší 112 let). Rozdíl mezi věkem nejmladšího a nejstaršího stromu ve skupině (věk stromů na pařezech byl počítán na skupinách pařezů po 10 kusech) se pohybuje od 27 do 157 let, průměrná hodnota tohoto rozdílu je 70 let a medián rozdílu je téměř 65 let. V lese tedy stále ještě žijí (nebo na jaře žily) stromy z původní generace nedotčeného lesa. Nejedná se tedy také o jednorázově vysázené lesy, u nich by byl rozdíl mezi nejmladšíma nejstarším sotva 30 let. Pařezy po mladých stromech (do 60 let věku to bylo 10 % všech pařezů) ukazují na to, že v této oblasti kontinuálně dochází k přirozenému zmlazování smrku. Což potvrzuje i skutečnost, že téměř pětina pařezů měla husté jádro (vyrůstaly v zástinu mateřského porostu) a některé dokonce i chůdovité kořeny (vyklíčily na mrtvém dřevě). Od 19. století zde byly prováděny síje ( síje - pěstební úkon v lesním hospodářství, při kterém se vpravuje semeno do půdy – pozn.red.) a po těžbách bylo i zalesňováno. Kolik z přeživších stromů patří výsadbám a kolik přirozené obnově, nelze však dnes zodpovědně říci. Dá se předpokládat, že situace ohledně množství přirozené obnovy v minulosti mohla být podobná současnému stavu. Orientačně tedy můžeme vyjít z dat získaných Biomonitoringem v letech 2009-2010. Zjištěné počty jedinců zmlazení jsou tak vysoké, že nemůže (a ani dříve zřejmě nemohlo) jít jen o umělou výsadbu.

Stav lesa vyplývající z Biomonitoringu

V širším okolí Ptačího potoka bylo v letech 2009-2010 vytýčeno 15 biomonitoračních ploch. Účelem měření na těchto plochách je zjišťování stavu a vývoje lesa v území převážně ponechaném samovolnému vývoji. Průměrně se na těchto plochách vyskytuje 8545 ks zmlazení na hektar, medián počtu zmlazení je 9460 ks na hektar. Minimální zjištěný počet jedinců zmlazení byl 1540 ks na hektar a maximální zjištěný počet jedinců 13 440 ks na hektar. Za posledních deset let tu bylo uměle podsazeno 170 kusů na hektar… Takže přirozená obnova evidentně vítězí. V druhovém složení, stejně jako před dvěma sty lety, velmi výrazně dominuje smrk ztepilý s 98,0 %. Z dalších dřevin byl zaznamenán jeřáb ptačí, vrba jíva a ojediněle i jedle bělokorá, topol osika, břízy a ostatní vrby. Průměrný počet živých stromů ve stromovém patře přitom dosahuje 460 ks na hektar. Množství jedinců obnovy je proto k vytvoření nového stromového patra na všech šetřených plochách opravdu dostatečné. Není nutné žádné další stromy sázet.

Válka uvnitř národního parku

V červenci a srpnu tohoto roku se lesy v povodí Ptačího potoka, bývalého Modlwaldu, staly nejslavnější za celou svoji historii. Od roku 2008 jsou součástí území, v kterém se nekácely kůrovcové stromy, ani se neodkorňovaly nastojato. Neměly zde být tedy prováděny žádné těžební zásahy proti kůrovci, které by mohly poškodit předměty ochrany národního parku, soustavy Natura 2000. Pravomoc v rozhodování byla v rukách Správy NP. Po určitém čase, kdy se v celém prostoru postupně zvedala početnost smrků napadených kůrovcem (což byl očekávatelný efekt bezzásahovosti) se začalo diskutovat o tom, zda v tomto lese začít zasahovat či nikoli. V roce 2011 došlo ale k zásadnímu a až archetypálnímu střetu této nerozhodnosti. Do věci se vložila část veřejnosti a nakonec i politici. Protože otázka zněla: kácet kůrovcem napadené smrky nebo nekácet a nechat volnou ruku přírodě. Tedy řídit a kontrolovat přírodní děje nebo je nechat působit v jejich čistotě…

Co je ve hře?

Za prvé: není to les hospodářský (i když jím do určité míry, po jednu generaci smrků byl), ale les zvláštního určení: roste totiž uvnitř národního parku. Není ani v jeho ochranném pásmu, ani na hranici s jinými vlastníky, ani v kontaktu s obecními majetky a dokonce ani v kontaktu se sídly (od nejblíže položené Modravy a Filipovy Huti je Ptačí potok vzdušnou čarou cca 4 km).

Za druhé: je to les, který má všechny základní charakteristiky přirozeného lesa, věkovou a strukturální různorodost a odpovídající druhovou skladbu. Sám se přirozeně obnovuje.

Za třetí: je to les uvnitř moře jiného, velmi podobného lesa. Nejen také smrkového, nejen také věkově a strukturálně rozmanitého, ale také podobně kůrovcem „žraného“. Hustota kůrovcem napadených smrků je totiž podobná na jih, západ, sever i východ od problematického území. Kácení na Ptačím potoce je zásahem v území, kde se rozmnožují milióny kůrovců. Většinu z nich necháváme bez ovlivnění, jsou totiž v jádru bezzásahového území nebo v I. zóně národního parku. A v místech zaklíněných do této masy, na Ptačím potoce, zabíjíme pouhé tisíce, přičemž ostatní necháme vylétnout a obsadit další smrky.

Za čtvrté: máme tu faktický problém, lýkožrout smrkový je chráněn jako volně žijící živočich. Smrk ztepilý je chráněn jako planě rostoucí rostlina. Koho tedy budeme chránit víc? Tady, uvnitř národního parku? Věčné lidské dilema!

Ochrana přírody jako mediální hvězda

Archetypální konflikt pochopitelně využila média. Kdekdo se stal znalcem Šumavy, kdekdo věděl, jak se to má udělat, kdekdo věděl, že aktivisty někdo platí, přestože nikdo nevěděl, kdo, proč a čím…

Válka o archetypálních problémech se přitom nedá vyhrát. Jediné, co se stane, je, že každý ukáže svou pravou tvář. Stát obecně z toho nevyšel nejlépe. Aplikoval proti představitelům jednoho názorového proudu svoji hlavní mocenskou sílu, policii.

Správa národního parku ukázala na odiv svoji rozpolcenost a neschopnost. Chránit přírodu dokáže jen tehdy, když nehrozí „kalamita“. Nemá tedy jasný cíl, nemá dlouhodobou strategii ani koncepci. Rozhoduje se podle okamžité situace, jednou klimatické, jindy politické… Správa NP svým rozhodnutím kácet v této oblasti ztratila nejen na poli ochrany přírody. I její mediální obraz touto kauzou velmi utrpěl, viz například fotografie aktivistů s rukama zkroucenýma za zády nebo popis týrání jednoho z aktivistů příslušníky policie a strážci národního parku, který v rozhovoru s Bohuslavem Binkou zveřejnil týdeník Respekt (Respekt 33/2011). Při čtení těchto zpráv se člověk zdráhá uvěřit, že takové události by se mohly dít ve středoevropském národním parku na začátku 21. století…

Nelze pochopit, proč je zrovna nyní tento konflikt tak zásadní. Vždyť lesy na Modlwaldu žily a umíraly tisíce let. Vždy byl na jedné straně smrk a na druhé vichřice nebo kůrovec. Člověk byl až na období posledních 200 let druhem „mimo hru“.

K čemu je národní park?

Zásahy proti lýkožroutu smrkovému v oblasti Ptačího potoka jednoznačně narušují nastartovaný samovolný vývoj v částech lesních ekosystémů, které k tomu byly v národním parku před několika lety vymezeny. Oprávněnost těchto zásahů či míra jejich efektivity je diskutabilní především z toho důvodu, že dotčené porosty jsou doslova vklíněny do území, které je v současné době deklarováno jako část NP, kde se proti kůrovci nezasahuje. Zároveň jsou obklopeny velmi cennými lesními ekosystémy zařazenými do I. zóny ochrany přírody, kde nelze proti lýkožroutu smrkovému zasahovat bez rizika poškození předmětů ochrany. Kácíme a odkorňujeme tak stromy hluboko v moři jiných, stejně napadených stromů, které však neasanujeme. Nemůžeme tedy účinně regulovat skutečnou početnost lýkožroutů. Jaký má takové počínání smysl?

Jak už bylo řečeno výše, lesy v zájmové oblasti se přirozeně zmlazují. Jejich ponechání samovolnému vývoji v žádném případě nezpůsobí zánik lesa. Pouze odumře velká část současných úrovňových stromů a udělá místo generaci nové, která už nyní čeká v podrostu. Bohužel, když se kácí les, létají třísky a při asanaci kůrovcem napadených stromů jsou někdy káceni i jedinci rostoucí v podrostu, kteří s největší pravděpodobností kůrovcem napadení nebyli (nejmladší zjištěný strom byl starý 23 let a průměr na pařezu měl 4 cm). Motorová pila a výsadby zde nejsou cestou vedoucí k přirozeným lesům. Případné výsadby buku, jedle či javoru jsou odpustkem za násilí na přírodě a nesmyslným aktem z hlediska dosavadního, po staletí smrkového, vývoje. Bránit budoucí kůrovcové kalamitě druhovou přeměnou lesa, který je přirozeně smrkový a přirozeně se mění kůrovcovými kalamitami, je směšné. Pokud nenajdeme odvahu lesy ponechat sobě samým, nikdy nebudeme mít přirozené lesy. Mohlo by se nám stát, že zjistíme, že jsme les vylepšovali a pomáhali mu tak dlouho, že už nebude co chránit…

Poznámka: Článek byl na konci srpna tohoto roku předán redakci časopisu Šumava, redakční radou byl schválen a připravován k tisku. Jiří Mánek (vedoucí odboru Vztahů s veřejností, ochrany přírody a výzkumu) článek z časopisu bez uvedení důvodu stáhl. Další cesta článku vedla do časopisu Ochrana přírody, kde se situace opakovala. Redakční rada článek přijala, před tiskem byl vyjmut, tentokrát zásahem Františka Pelce (ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky).

Autoři jsou pracovníky Správy NP a CHKO Šumava

Otevřený dopis ŠumavaPro

Anna Lepšová — Mon, 10 Oct 2011 11:24:38 +0000

Ve Strakonicích, dne 3. 10. 2011

Vážený pane ministře,

rádi bychom Vás informovali o postoji platformy ŠumavaPro k dosavadním jednáním o budoucí podobě zákona o Národním parku Šumava a některých dalších postojích platformy k současnému dění v NP Šumava.

Zástupci platformy v jednáních doposud vystupovali konstruktivně a plně respektovali navržený program jednání. Přestože tento náš zájem o nalezení všeobecně přijatelného řešení trvá, chtěli bychom Vás upozornit, že se některé otázky dle našeho názoru projednávají do příliš velkých detailů, zatímco jiné mnohem zásadnější nebyly doposud vůbec otevřeny. Přitom projednání takových otázek, jako je např. :

vyjasnění závaznosti kategorizace IUCN pro českou legislativu a nadřazení ochrany přírody všem ostatním cílům národního parku (bod 1. připomínek ŠumavaPro);
podřízení územního rozvoje a stavební činnosti předmětu a cíli ochrany národního parku (bod 7 připomínek ŠumavaPro);
převod státních pozemků na území III. zón národního parku na obce (bod 8 připomínek ŠumavaPro) a současně vymezení, kde se tyto zóny budou nacházet;

považujeme za naprosto zásadní a určující pro další legislativní postup.

Teprve po nalezení shody v těchto otázkách je možné diskutovat otázky další, které z nich do značné části vycházejí. Pane ministře, žádáme Vás proto o zařazení uvedených bodů na pořad příštího jednání, případně o písemné sdělení, kdy budou tyto body projednány. V opačném případě bychom totiž museli vyjádřit pochybnosti, zda je skutečným cílem jednání opravdu nalezení všeobecně přijatelného řešení nebo zda je jednání pouze mediální zástěrkou, která má sloužit k uklidnění rozbouřeného veřejného mínění. Považujeme to za dosti zásadní i s ohledem na současné dění v NP Šumava – viz následující dva dotazy:

Z pozvánky na akci „ Šumavským lesům na paměť násilí za dobu trvání NP Šumava“ svolané o.s. Zachraňme Šumavu na 30.9.2011 (viz příloha) lze vyvodit, že dění v NP Šumava není v režii Ministerstva životního prostředí, ale Ministerstva zemědělství za asistence hejtmanů Jihočeského a Plzeňského kraje. Jaký postoj k těmto nedůstojným akcím, které poškozují nejen mnohaleté úsilí o ochranu přírodních hodnot v NP, ale i vrhají špatné světlo na ČR na mezinárodní scéně, zaujímá MŽP a Vy pane ministře osobně? Dosti šokující bylo již odmítnutí Diplomu Rady Evropy. O všech těchto bezprecedentních akcích (některých bohužel i za peníze českých daňových poplatníků) samozřejmě informujeme všechny naše příznivce a členy a vyzýváme je k adekvátním reakcím.
Z veřejně dostupných informací šířených též regionálními a celostátními médii vyplývá, že na Správě NP Šumava dochází k „normalizačním čistkám“. Současné vedení NP se hromadně zbavuje všech nepohodlných osob, které mají jiný názor či si dovolily řídit se platnými zákony ČR při výkonu státní správy. Vážený pane ministře, sledujete tyto kauzy? Jak je hodnotíte? Hodlá ministerstvo či Vy osobně v tom něco učinit nebo ponecháte zcela volnou ruku řediteli NP v těchto „totalitních praktikách“?

Vážený pane ministře, apelujeme na Vás jako na jednoho z vrcholných představitelů České republiky s důvěrou, že podniknete vše pro zastavení eskalace napětí v NP Šumava. Vaše postoje a reakce, stejně jako postoje a reakce vašeho ministerstva, jsou pro nás zásadní v tom, jak budeme pokračovat v dialogu ve věci přípravy zákona o NP Šumava a v mírnění řady našich členů a sympatizantů v jejich radikálnějších reakcích na situaci na Šumavě a v rezortu životního prostředí jako takovém.

Za platformu ŠumavaPro:

Miroslav Krejča

Iveta Grillová

Vážený pan

Mgr. Tomáš Chalupa

ministr

Ministerstvo životního prostředí

Šumavská výzva

Anna Lepšová — Wed, 21 Sep 2011 21:34:41 +0000

28.7. 2011

Ministr Tomáš Chalupa jmenoval ředitelem NP Šumava bez výběrového řízení Jana Stráského, dlouholetého kritika moderní ochrany přírody v národním parku, který proslul výrokem „Příroda je nepřítel, a proto se musí proti ní bojovat. Kdyby nebylo mých předků, kteří bojovali proti různým živočichům, tak bych tady nebyl.“

Nový ředitel po svém nástupu vyhlásil záměr zmenšit území ponechané přírodě a zvýšit kácení a těžbu stromů napadených kůrovcem, realizovat záměry výstavby některých projektů jako je lanovka na Hraničník, rozšíření silnice na Zadní Zvonkovou apod.

Návrh na zmenšení míst ponechaných přírodě neprošel řádnou legislativní procedurou a nebylo tak možno vyhodnotit vliv na přírodní biotopy a druhy chráněné evropskými směrnicemi (Natura 2000). Orgán ochrany přírody neudělil příslušné výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny, které by umožnily poškození přírody národního parku – změny ve struktuře a funkci ekosystému, biologické rozmanitosti atd. (tedy vytvoření holin) a poškození biotopu kde žijí chráněné druhy rostlin a živočichů.

V týdnu od 11. 7. 2011 povolala správa parku dřevorubce do oblasti Ptačího potoka a zahájila tam, bez příslušných povolení, kácení tisíců stromů. Místo je unikátní podmáčenou horskou smrčinou a jednou z nejcennějších částí šumavského národního parku. Na tomto místě byla skupinou milovníků Šumavy dne 15. 7. 2011 vyhlášena blokáda nelegálního kácení.

Vedení parku povolalo na rozehnání pokojné blokády policii, nejen místní, ale také speciální pořádkové jednotky. Dnes již čtvrtým dnem cca 60 členů jednotky asistuje nelegálnímu kácení, odvléká občany, kteří se nenásilného protestu účastní, nasazuje jim pouta a v některých případech dochází k fyzickým útokům členů komanda nebo dřevorubců. Jeden z policistů dokonce škrtil jednu z dívek a hrozil, že ji zabije. Policisté přitom nezvládají zajistit bezpečnost – nechávají dřevorubce kácet stromy mezi lidi. Proti účastníkům pokojného protestu přitom není vzneseno jiné obvinění, než z přestupku neuposlechnutí příkazu policie a vstupu do prostoru těžby, který podle právníků Ekologického právního servisu není přestupkem, neboť sama těžba je nelegální.

Vykácením není ohrožena jen oblast Ptačího potoka v Modravských slatích. K těžbě jsou vyznačené tisíce stromů kolem Bavorské cesty a Jezerního hřbetu, kde jsou důležitá hnízdiště tetřeva hlušce. Od začátku srpna plánuje vedení parku začít kácet i v unikátním horském pralese na Smrčině, kde developeři plánují postavit sjezdovky.

Zcela neadekvátní nasazení policejních jednotek svědčí o tom, že nejde jen o konkrétní pokácení 3-6 tisíc stromů vyznačených k těžbě, ale o demonstraci politické moci s cílem zdevastovat národní park, jeho poslání a hodnoty v očích veřejnosti. Oblast Ptačího potoka a pokojný protest desítek milovníků přírody se staly symbolem ochrany Národního parku Šumava.

Opakovaná prohlášení vědců navíc upozorňují, že kácení v oblasti Ptačího potoka nemá absolutně smysl ani z hlediska proklamované snahy zabránit šíření lýkožrouta smrkového.

Vyzýváme ředitele šumavského parku Jana Stráského a ministra životního prostředí Tomáše Chalupu, aby respektovali stanovisko vědeckých odborníků, aby okamžitě ukončili nelegální těžbu a aby zajistili, že bude národní park opět sloužit ochraně přírody a turistům.

Petr Vacek, herec

Petr Machálek, ředitel Hnutí DUHA

K „Vyjádření ČIŽP k šetření v NPŠ – Ptačí potok“

Anna Lepšová — Wed, 21 Sep 2011 21:17:20 +0000

Reakce ČIŽP na podnět

http://www.cizp.cz/3008_Vyjadreni-CIZP-k-setreni-v-NPS-Ptaci-potok