Po 20ti letech existence NP Šumava a po vyhrocení sporů o jeho koncepci je úkolem MŽP vytvořit vládní návrh Zákona o NP Šumava. Platforma ŠumavaPro jeho přípravu sleduje a na základě nabídky pana ministra Mgr. Tomáše Chalupy, která zazněla při společném jednání dne 19. července 2011, navrhuje „Právní principy“ vhodné pro budoucí právní úpravu formy zákona o Národním parku Šumava:

 

K definici NP

 

1. Definice, předmět ochrany i cíle  národního parku by měly zohlednit, že národní park  je jednak programem na dlouhou dobu (desetiletí a staletí) a přitom by měl reflektovat aktuální potřebu právní úpravy –  řešení nedobré a nejasné situace v národním parku. V definici nelze přitom pominout hlavní poslání národního parku – vysoký stupeň ochrany přírody (nejvyšší v národním i mezinárodním měřítku), ponechání samořídících funkcí významné části přírodních ekosystémů a ponechání přírodních procesů bez přímých zásahů člověka na významné části jeho území. Na druhé straně lze na části NP podpořit i princip šetrného a ekologicky únosného využívání území parku pro jeho stálé obyvatele a návštěvníky. Slovem i duchem zákona by mohla prolínat zásada „dva programy v jednom národním parku“. Tuto zásadu pak aplikovat na všechny sporné body: dvojí management v péči o lesní ekosystémy (bezzásahový a šetrný lesnický), dvojí přístup k regulaci návštěvnosti (území bez vstupu a území vstupu otevřená) a dvojí režim pro zastavitelnost (přípustná v intravilánech obcí, nepřípustná ve volné krajině). Režimem zón lze dosáhnout aplikaci principu „dva v jednom“.

 

Poznámka: park by se neměl zříkat své kategorizace z mezinárodního hlediska (např. hodnocení podle kritérií IUCN), aniž by přitom zmizel respekt k tomu, že na jeho území také žije cca 2 000 stálých obyvatel, že jeho území bylo desetiletí extenzivně hospodářsky využíváno a jsou v něm intravilány několika obcí. Kompromis v této věci posílí zájem o schopnost reprezentace ČR dosáhnout slušného mezinárodního hodnocení a přitom uplatnit národní i  lokální zájmy.

 

K zonaci NP

 

1. Navrhujeme zachovat na území NP tři diferencované zóny ochrany s tím, že I. zóna se bude z hlediska výkonu péče o ekosystémy členit na dvě podzóny. Tím se lze přiblížit k plzeňskému návrhu, který počítá se čtyřmi zónami. Zároveň by se zonace měla co nejvíce krýt s managementem ( taková je praxe i v řadě zahraničních NP).

 

1. I. zóna – na významné části NP  ponechat prostor pro působení samořídících funkcí přírodních procesů bez přímého zasahování člověka. Za tímto účelem závazně vymezit bezzásahovou zónu jako součást tzv. první zóny. Za přijatelnou výměru bezzásahové zóny považujeme cca 30 % území NP. Bezzásahová zóna není totožná s první zónou. Do první zóny, která by měla být ve velikosti cca 39,17% (dle odborného návrhu I. zóny vypracovaného Správou NP z podnětu MŽP dne 13.1.2011) je nutno zařadit všechny přírodně cenné lokality vykazující hodnoty území tzv. „jádra národního parku“. Tedy včetně území vyžadujících pravidelný management (např. kosení luk) nebo území schopných ve střednědobém horizontu přejít do bezzásahového režimu.  I. zóna by se tedy mohla členit na dvě podzóny z hlediska péče (managementu) jako podzóny 1a a 1b.  V podzóně 1b jsou přípustné zásahy proti kůrovci v případě jeho kalamitního šíření.

Dlouhodobějším cílem NP by mělo být dosažení více než 50% území jako bezzásahového.

 

Poznámka: zóny bez zásahů jsou významnou součástí národních parků i v Evropě a tvoří jejich nemalou výměru. Například v národním parku Donauauen tvoří  69%, v NP Hohe Tauern dosahují  65%, v NP Neusiedler See 48% atd. Nelze ignorovat ani skutečnost, že bezzásahová zóna NP Bavorský les v původním (nerozšířeném) parku tvoří 75% jeho rozlohy.

 

1. 2. zóna – v zásadě ponechat stávající režim 2. zóny tak jak vyplývá ze zákona č. 114/1992 Sb. a platného vládního nařízení o NP Šumava. Lesnický management v této zóně provádět jako v lese zvláštního určení – ekologicky šetrným způsobem, bez holosečí, výběrovým a podrostním způsobem. Cílem je dosažení stabilního, druhově odpovídajícího a věkově různorodého lesa. Rozsah této zóny – cca 50 %.

 

1. 3. zóna – v zásadě ponechat dnešní východiska a stav při jejím rozšíření až na 10%. Tvořit by ji měla zastavěná a ke dnešku zastavitelná území obcí a dále jejich bezprostřední okolí jako místa pro intenzivní turistiku, příp. sport.

 

Porovnání návrhu zonace NPŠ předloženého k diskusi Ministerstvem životního prostředí dne 16. 11. 2011 s odborným návrhem vypracovaným členy SVR. Ministerský návrh je zcela nevhodný, protože při jeho sestavení nebyla vzata v úvahu odborná (vědecká) kritéria, ale do popředí se dostaly i ekonomické a developerské zájmy, jak dokládá například přerušení I. zóny v území Nová Pec – Hraničník, kde některé zájmové skupiny prosazují ryze komerční stavbu v jedněch z nejcennějších míst na Šumavě. Návrh MŽP vytváří mnohem fragmentovanější I. zóny a navíc se předpokládá, že řada těchto takzvaných I. zón bude podrobena nebezpečným zásahům ve jménu ochrany proti lýkožroutu, které mohou vést k dlouhodobému poškození celých ekosystémů.

 

Institucionální uspořádání

 

1. Zachování Správy NPŠ jako jednotné instituce. Má-li být národní park uskutečňován jako promyšlený program na dlouhá desetiletí a spíše staletí, je nezbytné jej spravovat jednotnou institucí. Opačný přístup místo dnešních disharmonií přinese nové. Při rozdělení funkcí dnešní jednotné Správy NPŠ do dvou institucí se v jedné instituci totiž  soustředí lesníci a ve druhé ekologové. To povede k napětí mezi těmito institucemi a efektu profesionálního „zapouzdření“. Je zároveň možné zvážit, jak překonat  pojetí monokratického řízení Správy NPŠ a jak se vypořádat se značným legislativním problémem, kterým je naprosto minimální až nulová právní úprava příspěvkových organizací v ČR. Přitom existuje více variant řešení. Jedna z nich může zahrnovat tento postup:

 

1. udržet Správu jakožto příspěvkovou organizaci doplněnou o nový orgán „ Dozorčí a správní radu národního parku“,
2. působnost Dozorčí a správní rady stanovit jako spolurozhodování ve vybraných záležitostech s dopadem na celek národního parku – např. vydávání opatření obecné povahy, předkládání a schvalování plánu péče, zásadní investice NP s vlivem na infrastrukturu, schvalování rozpočtu a jeho kontrola,
3. počet členů Dozorčí a správní rady vymezit na 7 a složení zajistit tak, aby byli zastoupeni zástupci státní exekutivy, představitelé krajských a obecních samospráv, vědecké instituce a zástupce zaměstnanců Správy NPŠ,
4. vedle této Rady, jakožto vnitřního orgánu Správy, by nadále působilo sdružení obcí NPŠ – jako vnější konzultativní fórum Správy NP (jako je tomu v případě Bavorského parku).

 

Alternativa:

Lze si představit vyčlenění úřadu Správy národního parku jako relativně autonomní a přesto vnitřní jednotky této Správy (na principu obecního či magistrátního úřadu). V jeho čele by nutně nemusel stát ředitel Správy, který by zastával pozici statutárního orgánu (srov. postavení starosty a tajemníka v systému obecních úřadů), ale vedoucí, který by ve správní agendě podléhal pouze odvolacímu orgánu a řídil se platnými právními předpisy.

 

Poznámka : V této věci existují značně rozdílné názory. Někdy je slyšet názory, že není možné aby Správa NPŠ plnila více funkcí – spravovala lesy, vykonávala státní správu v ochraně přírody a působila jako odborná instituce v ochraně přírody. Přitom multifunkční model ve veřejné správě srovnatelný s kompetencemi Správy NPŠ je zcela obecný a masový. Není jím nic jiného než působnost obcí a měst v ČR, kterých je několik tisíc. Vždyť i ony vykonávají státní správu, spravují rozsáhlý majetek a zajišťují pro své občany některé služby.

 

 

Vztah lesních předpisů a zákona č.114/1992 Sb.

 

1. Jde o dlouhodobě legislativně nedořešený problém. V platné legislativě národních parků v ČR není dostatečně definován vztah ZOPK a lesního zákona. Lesní zákon by neměl být  výslovně upřednostňován (což činí návrh plzeňského kraje). Podstatná část dnešních i včerejších střetů v péči o národní park probíhá v otázce péče o lesní ekosystémy. Zejména pak v otázce zasahování proti kůrovci. Nový zákon musí najít  zřetelné řešení dlouhodobé  „války o lesy“, které právně spočívá ve stanovení pevného, racionálního dvojího režimu v péči o lesní ekosystémy. Návrh zákona musí říci jasně, kde a jak bude dominovat „lesnický“ přístup a kde a jak „ochranářský“. Jednou z cest jak toto vyřešit, je omezení působnosti některých částí lesního zákona, zejména tzv. hospodářské správy lesů na území první  zóny národního parku dle našeho návrhu (viz výše). Naopak na zbývajícím  území  by se běžně aplikoval lesní zákon s přihlédnutím k tomu, že jde o národní park a les zvláštního určení – tedy šetrné lesnické hospodaření bez holosečí, se změnou druhové skladby apod. a samozřejmě se souhlasem Správy NPŠ. Jinou legislativní potřebou  je jasné definování vztahu plánu péče a lesních hospodářských plánů. Je třeba předcházet zbytečným nákladům za lesní hospodářské plány v I. zóně (ta by se měla řídit výhradně plánem péče o NP).

 

Pohyb osob na území NP

 

1. Vyhnout se nepřehledné  a složité právní úpravě, která v této věci hrozí. Nynější právní úprava je dostatečná, příp. by mohla být zredukována. Nepodporujeme zvláštní přílohu plzeňského návrhu zákona stanovící základní systém přístupných komunikací. Nebude jasný právní režim zavedení „základní sítě značených cest“, která má být jeho přílohou. Nelze odhadnout právní důsledky takto vymezené sítě – např. kdo odpovídá za její údržbu, kdo odpovídá za úrazy způsobené jejím špatným stavem apod. V ČR není jediný příklad značených turistických cest vydávaných formou zákona. Hrozí závažné problémy – např. při jejich dočasném uzavření z důvodu bezpečnosti turistů. Jakou formou – opět zákonem?! Nepodporujeme myšlenku, aby do přírodně nejcitlivějších zón mohly vstupovat mimo značené cesty osoby trvale bydlící na území NP (cca 2000 osob). K nevhodnému rušení stačí i malý počet osob a  nelze ani vyloučit zneužití tohoto institutu osobami účelově přihlášenými na obecních úřadech obcí na území NPŠ – aby se dostaly tam, kam není běžně přístup umožněn.

 

Stavební činnost na území národního parku

 

1. I v této věci je třeba zvolit jasný dvojí režim a jeho jasné hranice. Zákon by neměl umožňovat výstavbu objektů mimo zastavěné území obce. Vhodné by bylo jasně vymezit „nezastavitelné území národního parku“, resp. stabilizovat územní rozvoj obcí k nějakému datu. Zákon by neměl umožňovat žádnou novou kolonizaci Šumavy rekreanty ani pseudofarmáři, kteří pod záminkou výstavby farem ve skutečnosti budují penziony či hotely. Národní park Šumava je vyhledáván mimo jiné proto, že je v něm relativně velký nezastavěný prostor, který jej odlišuje od situace v Bavorsku a Rakousku či od podhůří Vysokých Tater, které je silně zastavěno. NP Šumava by si měl zachovat tuto svou „jinakost“, neboť jinak hrozí, že se stane tuctovým rekreačním prostorem. Tímto přístupem by neměla být dotčena dnes již schválená zastavitelná území obcí. K vlastnímu povolování staveb je třeba zachovat princip souhlasu Správy Národního parku a to jak ve věcech funkce tak výrazu stavby.

 

Závěr

 

Výše uvedené návrhy vycházejí ze situace, kdy není známa předloha zákonné úpravy z dílny Ministerstva životního prostředí a kdy existuje pouze návrh Krajského zastupitelstva v Plzni z června 2011. Naše podněty nejsou tedy ani úplné ani vyčerpávající, nýbrž iniciativní a jejich účelem je upozornit MŽP na klíčové a vybrané problémy budoucí právní úpravy Národního parku Šumava z pohledu platformy „ ŠumavaPro“.

 

 

 

V Praze dne 25.7.2011

 

 

Za ŠumavaPro:

 

Iveta Grillová

koordinátorka platformy